Geniální seriáloví hrdinové

Zřejmě každý, kdo má trochu volného času, se v současné době kouká na seriály. Ty tam jsou doby, kdy v televizi běžely pouze telenovely typu Esmeralda (každý byl zvědavej jestli nakonec procitne), sáhodlouhé ságy o intrikách a vztazích zastoupeny nekonečným seriálem Báječní a bohatí (kterému „úspěšně“ konkurují česká Rodinná pouta), akčňáky jako MacGyver (ve kterém dostal zdravý rozum pořádně na frak), anebo kriminálky, u kterých jsem si nejvíce oblíbil seriál Komisař Rex (geniální pes, co vyřešil každý případ a stihl při tom všem zblajznout housky se salámem). Ano, tenkrát ty seriály stačily, aby unaveným lidem, jenž přišli stahaní z práce poskytly nenáročnou zábavu. Jenže jak se člověk vyvíjí a stává se chytřejším (to není vtip, to jen na některých místech prostě vázne čas), vzrůstá také jeho náročnost. Už nebere obyčejné seriály s obyčejnou zápletkou, kde je jasné, jak vše dopadne už podle názvu epizody. Dnes už chce víc. Chce komplikované a charismatické hrdiny, pokud možno záporáky s „jiným“ pohledem na svět. Chce aby v seriálu byla jistá dávka mystiky a napětí, ale pokud možno se jeho zápletka mohla kdykoliv stát i jemu (např. seriál Ztracení, havarovat na opuštěném ostrově můžete klidně i dnes). Rozhodl jsem se s vámi podělit o rozbor dvou mých velmi oblíbených seriálů a především jejich hlavních hrdinů.


„Jsem Dr. Gregory House pro Vás Greg. Jsem jeden ze tří doktorů, pracujících tady na klinice. Jsem komisí certifikovaný diagnostik, s dvojitou specializací na infekční choroby a nefrologii. A také jsem jediný doktor, který je zde proti svojí vůli. Ale není se čeho obávat. Protože u většiny z vás by to svedla opice s lahvičkou Brufenu. Když už o tom mluvím, ty zvlášť otravní si všimnou tohohle. To je Vicodin. Je můj. Jenom můj, vy ho mít nemůžete. Ne, nemám problém se zvládáním bolesti. Mám problém s bolestí. Ale kdo ví? Možná se mýlím. Možná jsem už příliš zfetovaný na to, abych to mohl posoudit.“

První seriál se jmenuje Dr. House, je z lékařského prostředí a sledujeme v něm osudy geniálního doktora Gregoryho House, jenž se zabývá diagnózou a vyřeší jakýkoliv sebe složitější případ. Na první pohled takřka bezchybný hrdina, má i své vady. Neustále ho bolí noha, a tak chodí o holi a prášky proti bolesti(vicodin) do sebe hází jak tic-tacky. K většině svých pacientů je hrubý, cynický a sarkasmu na nich nešetří. Navíc jim pokud je to nezbytné lže a manipuluje s nimi, tak jak se mu to hodí. Proto je pro většinu lidí jednat s ním utrpení. Navzdory těmto záporům je ale dr. House schopen obětovat vše záchraně pacienta a často se tedy chová lidštěji, než jeho „hodné“ okolí. Je zábavné sledovat jeho chování a poslouchat jeho hlášky, které už se zapsaly do podvědomý veřejnosti jako památné citáty. Mimoto je postava inspirována Sherlockem Holmesem, mým oblíbeným knižním hrdinou, s nímž sdílí schopnost brilantní dedukce (diagnózy), nutnost „něco dělat“, racionální úvahy, zálibu v hudbě a závislost na lécích.

„Miluju Halloween, je to jediný den v roce, kdy nosí masku všichni, nejen já. Lidé si myslí, že je legrace předstírat, že jste monstrum. Já celý život předstírám, že jím nejsem.“

Druhým seriálem je Dexter, se stejnojmenným hlavním hrdinou Dexterem Morgenem. Ten pracuje pro Miamskou policii, jako uznávaný soudní expert. Přes den je normální člověk, sympatický, vtipný a šarmantní. Je chápajícím bratrem, milujícím přítelem i rady schopným kolegou. Jenže v noci je někdo jiný. Zabíjí vrahy a další zločince, kteří ušli spravedlnosti. Tím ukájí svou touhu zabíjet, kterou má už od dětství. Ale, protože zabijí jen ty „zlé“ je to docela sympaťák, který však není schopný cítit jakékoliv emoce a snaží se to před ostatními maskovat, což často vede k absurdním situacím. Seriál tvoří z velké části Dexterovi monology, komentující dění okolo něj a ty je přímo radost poslouchat.

Tyto seriály mají na první pohled něco společné: záporný hlavní hrdina, bojující s jistým druhem nepřátel (nemoci, vrazi). Na druhý pohled je tu ale velký rozdíl: House, který si prakticky na nic nehraje a je mu jedno, jak svou upřímností raní okolí a co si o něm budou ostatní myslet a Dexter předstírající prakticky všechno co děla, aby se o něm nikdo nedozvěděl pravdu. A na třetí, poslední pohled je tu ještě jedna velká spojitost: u obou se budete skvěle bavit.