Já Elita

Vždycky jsem chtěl a stále ještě chci napsat knížku. Knížku o svém životě, svých zážitcích, o těch špatných, horších, až po ty nejhorší a i o těch pár docela dobrých. Jmenovala by se Já, Elite a i když ten nápis zní trochu samolibě, někdy v budoucnu se (snad) k němu ještě vrátím a objasním Vám ho. Zatím se s ním musíte spokojit tak je je a s tím, že by patřil k této básni. Ta by tvořila takový úvod do díla. Mimochodem, první čtyřverš je můj oblíbený a doufám, že až umřu tak ho budu mít vytesán na náhrobním kameni. Tak ať se líbí.

Jsem andělem v nebi,
Jsem satanem v pekle,
Jsem bohem vesmíru,
Jsem bohém,
co utápí se v líhu.

Světem se potácím,
a nevím kam jít,
v kabátě bežovém,
chci svůj život žít.

Chci poznat to,
co nazýváte pravdou,
Chci zápasit se lží,
chci jit cestou správnou.

Však existuje taková?
Nebo jsou to jen moje slova bláhová?

Kde je to dobro?
To dobro, co chrání,
co lásku rozdává
a nakonec vyhrává,
….třikrát mu sláva.

Cožpak tu není?
Kam že šlo?
Pryč!
Řeklo nám chcípněte,
nechci vás už vidět více.

A tak nám tu zbyla,
Na našem krásném světě,
jenom ta podlá zkaženost,
co v každém věku kvete.

Tak až zase budete,
trhat ruže, lásky květ,
raději se koukněte,
zdali nemá v trnech jed.