Pokud si názor na druhé vytváříme během prvních tří vteřin, tak zbytek setkání děláme pouze to, že se v něm utvrzujeme. A ještě později, až se s dotyčným rozloučíme, se snažíme přesvědčit o svém názoru ostatní. Z toho by mělo vyplynout, že manipulujeme nejen s ostatními, nýbrž i sami se sebou. O tom ale v tomto článku mluvit nechci. Chtěl bych se zaměřit především na přesvědčování ostatních o svém (tedy našem) názoru, co se lidí týče. Pokud tak chceme učinit, často k tomu zvolíme cestu označením (neboli tkz. nálepkováním). Pro lepší přehlednost jsem zvolil takovéto rozdělení:
Označování druhých pomocí:
1) Podstatných jmen (dobrák, zločinec, hamoun, podrazák, hezoun, atd.)
2) Přídavných jmen (hodný, zlý, chamtivý, úskočný, milý, atd.)
3) Sloves (udělal takovou dobrou věc, škodí a škodí, pořád něco vymýšlí, atd.)
Přesně v tomto pořadí je i závažnost daného označení. Přeci jen, když o někom řeknete, že je dobrák, pak je asi dobrákem pořád a jen tak o to nepřijde. Ale když o něm tvrdíte, že udělal takovou dobrou věc, tak to klidně mohla být i náhoda, která se nemusí už nikdy opakovat. Samozřejmě pak musíme počítat s tím, že co je dobrá vlastnost pro jednoho nemusí být dobrá vlastnost pro druhého. Také zde záleží na tom, jak to vyslovíme. Pokud řekneme: „To je ale dobrej hezoun,“ a budeme to vyslovovat obdivně, tak to jistě bude vyznívat kladně. Naopak říct: „To je ale strašnej hezoun,“ a přitom to vyslovíme s opovržením, bude dotyčný vypadat jako marnotratný nafoukanec. Všimněte si i slov dobrej a strašnej. Přestože v těchto případech vyjadřuje slovo strašnej množství (dalo by se klidně zaměnit za slovo velkej), u spousty lidí už jeho použití vyvolá negativní dojem. To by zatím bylo o tomto tématu vše, je však možné že se k němu ještě v budoucnu vrátím. Na závěr jsem si neodpustil jeden vcelku povedený citát. Posuďte sami.
" Nejsi to co si, ale to, co si o tobě myslí ostatní. "
Richard Fish 
Označování druhých pomocí:
1) Podstatných jmen (dobrák, zločinec, hamoun, podrazák, hezoun, atd.)
2) Přídavných jmen (hodný, zlý, chamtivý, úskočný, milý, atd.)
3) Sloves (udělal takovou dobrou věc, škodí a škodí, pořád něco vymýšlí, atd.)
Přesně v tomto pořadí je i závažnost daného označení. Přeci jen, když o někom řeknete, že je dobrák, pak je asi dobrákem pořád a jen tak o to nepřijde. Ale když o něm tvrdíte, že udělal takovou dobrou věc, tak to klidně mohla být i náhoda, která se nemusí už nikdy opakovat. Samozřejmě pak musíme počítat s tím, že co je dobrá vlastnost pro jednoho nemusí být dobrá vlastnost pro druhého. Také zde záleží na tom, jak to vyslovíme. Pokud řekneme: „To je ale dobrej hezoun,“ a budeme to vyslovovat obdivně, tak to jistě bude vyznívat kladně. Naopak říct: „To je ale strašnej hezoun,“ a přitom to vyslovíme s opovržením, bude dotyčný vypadat jako marnotratný nafoukanec. Všimněte si i slov dobrej a strašnej. Přestože v těchto případech vyjadřuje slovo strašnej množství (dalo by se klidně zaměnit za slovo velkej), u spousty lidí už jeho použití vyvolá negativní dojem. To by zatím bylo o tomto tématu vše, je však možné že se k němu ještě v budoucnu vrátím. Na závěr jsem si neodpustil jeden vcelku povedený citát. Posuďte sami.
" Nejsi to co si, ale to, co si o tobě myslí ostatní. "
Richard Fish
4 komentáře:
Myslím, že lepší by bylo tvrdit něco jako tohle:
Jsem špatný, když přijmu to, za co mě považují ostatní, za podobu sebe sama, neb pak to jsem zase já až ve chvíli, kdy se skutečně stanu tím, za co mě ostatní mají. Ale když vím, že jsem tím, čím jsem a že to, za co mě ostatní mají, je jen mou pozicí mezi nimi, jsem ve výhodě. Pak se můžu rozhodnout, jestli budu dobrý nebo špatný.
tohel téma je hodně dobré,myslím si že to máš i celkem dobře zpracované-doporučuju se nad tímto tématem zabývat víc.. vždyť víš že to probíráme a musím jen souhlasit,nálepkování existovalo,existuje a bode existovat.. na druhou stranu myslím si že člověk je opravdu tím,čím se cítí.. nezáleží na názoru ostatních,protože nikdo nemůže znát někoho tak dokonale aby h mohl soudit..
Myšlenky nad citátem jsou podnětné, ale citát se mi nezdá, to je životní postoj oběti nebo prostitutky. Jeho přílišná jednostrannost zdůrazňuje pouze pasivitu, odevzdanost do pohledů druhých. Chápu třeba, že člověk je tvor společenský a nestane se člověkem, nesocializuje, bez druhých lidí, ale ten citát už je trochu přehnaný :)
Samozřejmě, že ten citát sám o sobě je nutné brát s nadsázkou a spíš jako vtip, než životní realitu. Ale i tak, jak poznamenal hupkidupki na tom něco je. Protože, a tuto myšlenku jsem převzal od svého otce, člověk bez druhých jako by nebyl (a články jako tento by mu byly na nic, protože manipulovat sám se sebou je sice hezké, ale po čase se už máte příliš prokouknutí a neobalamutíte se). Je možné, že se občas vyskytne naprosto asociální jedinec (mezi námi vyskytují se i horší věci, lidi a vůbec), jemuž na názoru druhých nesejde, ale takový člověk je buď velký idiot, nebo velký genius. Ale o tom se jistě ještě zmíním v některém z budoucích příspěvků.
Okomentovat