Proti proudu pitomců

„Kdo nesouhlasí s dnešním systémem, můžeš si vzít krabici od banánů, postavit se na ní někde na náměstí a prohlásit – tahle země není svobodná!“
Miloš Forman

Jsme svobodná země. I když to tak spousta lidí nevnímá, ani vnímat nechce, je to tak. Můžeme si říkat vlastní názor, dělat prakticky co chceme, avšak pouze do té chvíle, než ohrožuje práva ostatních lidí, nebo dokonce jejich život (jak se dnes povedlo jistému čtenáři PB deníku, jehož příspěvek ve mně vyvolal skoro smrtelné zhnusení a donutil mě napsat to, co teď čtete). Což je ale stejně dost velké pole působnosti, možná až zatraceně moc. Alespoň podle toho, co vidím okolo sebe.
Každý z lidí si totiž rád přisadí, napíše článek, nebo projeví svůj názor na předem jasné téma. Radar je špatný, prezident je prezidentem přeběhlíků a Mašínové byli vrazi. A kdo s tím nesouhlasí je Amerikánec, zkorumpovanec, vrah (ale pozor nikoliv komunistický masový vrah, ale obyčejný vrahoun) a hlavně osoba s nulovou oblíbenosti ve společnosti všech těch správně smýšlejících lidí. A v tom je ten zakopaný pes. Lidi rádi kritizují (a já přiznávám, že já nejsem jiný), ale už nepřemýšlejí nad tím, co kritizují. Trochu mi to připomíná stádo ovcí z Orwellovi Farmy zvířat s jejich stále měnícím se heslem o počtu správných nohou („čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší"). Ale tak samozřejmě na druhou stranu chápu pohodlnost toho nemít vlastní názor a nechat se tlačit davem. Sice přijdete o drobnosti jako je vlastní názor, svoboda (paradoxní že?), schopnost přemýšlet a prakticky vlastní identitu, ale i tak se to přeci vyplatí, ne?

Ne, nesuďte mě a neškatulkujte jako tyrana, co chce odřít lidi i o vlastní názor. O to mi vážně nejde. Rád si poslechnu cokoliv od kohokoliv. Akorát se pak dotyčný nesmí divit, že mu jeho názor zkritizuji, nebudu považovat za nutné se s ním dál bavit, případně zasáhnu důrazněji, pokud se mě to bude osobně dotýkat. A že pak skončí v mém vlastním mozkovém skladišti s nějakou přiléhavou nálepkou jako třeba blbec, nebo idiot.

Virtuální usměv

Samozřejmě mluvím o tkz. smailu, který je rozšířený všude tam kde se používá elektronická komunikace a každým kdo má občas dobrou náladu a funguje mu klávesa D případně ). Protože si myslím, že se s ním setkal snad každý, přináším vám pouze takové krátké rozdělení. Nejprve bych chtěl podoknout, že veselý smail se vyskytuje v  dvojí verzi. V této bežně :) a v takovéhle, ještě o něco veselejší a hravější podobě :D. Dále bych to rozdělil do tří skupin a přiřadil k nim druhy lidí, co ho používájí.

:)    :D - typický smail, používáný normálními lidmi, v kterémkoliv věku.
=)   =D - smail psaný člověkem co se rád liší, třebá já ho dost často používám.
x)   xD  - emo smail, nebo taky smail člověka s pokřiveným pohledem na svět (puberťáci, lidé pod vlivem drog, nebo nenadáleho příválu euforie).
(:     (=  - obrácené smaily, že by pro leváky? Nevím tohle jsem nikdy nechápal, třeba mi to někdy někdo vysvětlí.

A který z nich používáte vy?

                         

VAROVÁNÍ: časté usmívání a psaní veselých smailů může způsobovat, že vás lidi budou považovat za bezduché, v lepším případě pokrytecké idioty.

Vážne krátký příspěvek

Dnes jsem rozesílal svým kamarádum text, co jsem napsal. Někteří si ho přečetli ihned (skoro ho zhltli), někteří vůbec ne. 
Většina ho zkritizovala. Sprostý, depresivní, a další věci co oko "normálního čtenáře" dvakrat nepotěší. 
To mi ale nevadí. Kdyť zdravá kritika, nebo spíš její přijímání, patří k tajemství dobré tvorby. Víc mě naštvalo, že jej někteří nepřečetli. A přitom byl opravdu, ale opravdu krátký. Vymlouvali se na to, že cokoliv delšího než pár vět nepřečtou hned. Chápu, že číst je občas dřina. Psát je taky občas dřina, to by jste nevěřili. Ale pak jsem si řekl, možná mají pravdu. Možná bych i pro ně měl napsat něco krátkého, ať se nemusí tolik namáhat. Tak tady to máte.

FUCK.

Spící ministr a jeden energetický nápoj

Hádanka: proč usnul ministr zahraničí při volbě prezidenta?
Odpověď: protože nevypil dost energetických drinku Kamikaze.

Zase jedna ze zpráv, co mě docela pobavily. Na objasněnou, pokud jste ještě sami nezaregistrovali dotyčný billboard, anebo alespoň zprávu o něm. Vtipná a drzá (i když zde by se dalo polemizovat spíše o přívlastku rádoby vtipná) společnost Kamikaze, která vyrábí energetické nápoje, si totiž jako svého nového maskota zvolila na billboard právě podřimujícího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a jeho slavnou fotku z prezidentských voleb, kde si dává dvacet. Vše doplnila svým reklamním sloganem "Vydržíte déle".
Nebudu říkat, že mi to nepřišlo vtipné. Zasmál jsem se u toho, to je jedna věc. Jenže pak je tu fakt, že kreativci, co reklamu vymysleli, to s ministrem vůbec nekonzultovali. Ten se teď totiž zotavuje z dlouho plánované operace srdce. Takže tím porušili jak rovinu právní, tak rovinu morální zároveň. I když nutno podotknout, že sám Schwarzenberg se ke svému spánku hrdě hlásí a ještě se tím chlubí. „Nespím, ale přemýšlím“. Je pravda, že takhle blbou výmluvu by mi nesežral žádný z učitelů, kdyby mě při hodině načapal v limbu, ale aspoň s tím vyšel se ctí a s humorem. Akorát se pak nesmí divit, když si někdo udělá humor z něho.

Co jsem si dneska přečetl v novinách

„Bursík medaili pro Mašíny schvaluje, pro komunisty je Topolánek vrah“

Nemůžu si pomoci, ale u tohohle nadpisu jsem se celkem nasmál. To, že Bursík zase pro jednou s Topolánkem souhlasí a nekritizuje je pro mě milým překvapením. Naopak to, že komunisti a celý ten levicový blok je proti, mě vůbec neudivuje. Především komunisty asi štve fakt, že to bylo za jejich vlády a potom by si možná taky přáli dostat nějakou tu medaili za služby, co pro nás za ta léta vykonali.
A můj názor na to vše? Především bych upozornil, že bratři Mašínové udělali to, co udělali a co jim je dodnes někým vyčítáno, v jiné době, než je ta dnešní. Byla to doba horší a proto taky lidé dělali horší věci. Tím samozřejmě nechci omlouvat vraždu ze strany kohokoliv, jen netvrdím, že bych se tehdy, kdybych žil, nezachoval stejně, pokud bych k tomu našel odvahu. Bojovali se systémem, který, ač mohl mít pro mě dosud nepochopené klady, byl veskrze špatný. Proto si myslím že byli hrdinové a ocenění si zaslouží.
Dodatek: na serveru iDnes.cz k tomuto tématu také probíhá anketa. Více lidí je zatím proti. Nevím jestli je to důkazem toho, že si neumíme vážit hrdinů, že raději vidíme v každé věci to špatné, anebo tu stále žije hodně přívrženců komunistů, co doufají v lepší časy. Taky v ně doufám….v to, že tyhle lidi už brzo zmizí, nebo přijdou k rozumu.
Zdroj, citace: zpravy.idnes.cz, Josef Mašín: My a vrazi? Ty debaty jsou šokující

„Matka zdravého dítěte žádá statisíce za nepovedený potrat“

No vida. „Vrahům“ z předchozího článku se štítíme dát medaili, ale tady se bude za nepodařenou „vraždu“ ještě platit.
Proberme si tedy fakt. Žena nečekaně otěhotněla a to ke všemu čekala dvojčata. Zašla tedy do nemocnice, aby ji provedli potrat, oni však odstranili pouze jeden plod. Narodila se ji tedy zdravá holčička, které je dnes osm let (proč se teda ozvala až teď a ne hned po porodu?). Právnička dotyčné matky poukazuje na to, že ženě utekl zisk za dobu, kdy musela nečekaně na mateřskou a porod ji také něco stál. Ano s tím se asi nedá než souhlasit. Na druhou stranu ale, není to také chyba matky? V dnešní době, kdy máme antikoncepci všech barev, druhů a vůní je tak těžké se chránit? A potom, i když vím, že asi budu znít trochu mravokárně, neměla lézt do postele, když ještě nebyla připravená na případná rizika.
„Žena žije jinak normální život. Má další dítě, je vdaná. Svou dceru miluje a nelze dávat do souvislostí požadavek na peníze s láskou k dceři,“ říká právnička s tím, že žaloba má být jen výstražnou lekcí pro nemocnice.
No jistě to dává smysl. Tady nejde o peníze, ale o výstrahu. Ale tak, když už z toho něco kápnout může, tak se napakujeme ne? Čím víc, tím líp. Aspoň pak bude mít dcera na nové kolo, koupené z lásky, za peníze od nemocnice, za to že jí má, i když ji nechtěla.
V článku se také zmiňují v jednom odstavci o tom, že žalob na nemocnici bude přibývat. Lidé si prý uvědomují cenu svého zdraví, a pokud je lékař poškodí, žádají náhradu, většinou u soudu. Počkat, lidé si uvědomují cenu svého zdraví? A já jako bych ve své hlavě ještě teď slyšel hlasy těch remcalů a před očima měl ty jejich články, ve kterých si stěžují na placené zdravotnictví. Ale svým způsobem je to legračně ironické. Nechtít platit, chtít na tom vydělat a ještě očekávat kvalitu. Držím palce snad se dočkáme.
Zdroj, citace: zpravy.idnes.cz, Matka zdravého dítěte žádá statisíce za nepovedený potrat

Vytrženo z myšlenek

Protože občas píši i povídky, dost často se o tom zmiňuji 
a chlubím se tím, ale doposud jsem zde žádnou nezveřejnil, rozhodl jsem se, abych dokázal, že
má slova nebyli jen plky, zveřejnit takový utržek z toho, co jsem nedávno stvořil. 
Byl bych rád, kdyby jste se k tomu vyjařili v komentářích, jestli se vám to líbí či ne,
případně jestli je to takhle dobré, nebo to mám ještě dopsat do delší podoby. Předem díky.

Chvíli jsem prostě jen tak přecházel po místnosti se sklenkou Tullamore Dew v ruce, občas se zastavil, napil se a vychutnal si to. Když byla sklenice prázdná, položil jsem ji na bar v kuchyni a zapřemýšlel nad tím, jestli si mám ještě nalít. Rozhodl jsem se, že zatím počkám. Přešel jsem k velkému zrcadlu v chodbě a zašklebil se na sebe. Chlast mi už pomalu lezl do hlavy a tak jsem začal před zrcadlem dělat různé pózy a rozmáchlá gesta. To jsem byl celý já. Blázen, snílek a egoista. „Jsem rytířem ve světě plném špiny a zločinu,“ zakřičel jsem a tasil svůj imaginární meč. „Nebojte se spanilé dámy, jsem tu od toho abych vás zachránil. Pojďte se mnou do mých komnat a ulehněte na mé lóže. A hned půjdem na věc.“ Sakra nešlo to. Byl jsem příliš odrbanej a bezcharakterní, než abych mohl bejt nějakej ctnej rytíř ve třpytící se zbroji. Tak jsem toho nechal, zahleděl se na svůj odraz a prohrábl si rukou vlasy. Trčely mi na všechny možné strany. Nakonec jsem si rukou přejel přes tváře a bradu. Začínal jsem mít pěkné strniště. Měl bych se nechat ostříhat a oholit se. Pak jsem se vrátil zpátky k whisky. Půlka flašky na mě ještě čekala.

Nauč se a nakrm je

Obvykle se neučím anglická slovíčka s takovou chuti a pohodou. Obvykle ani nepřispívám na chudé děti postižené hladem. A hlavně obvykle nedělám reklamu na jiné stránky. Ale tohle jsem si prostě nemohl odpustit, protože mě to uchvatilo svou jednoduchosti a genialitou.
A o čem, že to celou dobu vlastně mluvím? O webových stránkách freerice, kde se snažíte odhadnout synonymum k anglickému slovíčku. Na výběr máte ze čtyř možnosti a nejste nijak limitováni časem. Stránka se dokonce začne přizpůsobovat vašim znalostem, takže vám podle vašich odpovědi buďto zvýši nebo sníží úrověň. Za každé uhodnuté slovíčko dostanou hladovějící děti 20 gramů rýže a za 5 slovíček celý talíř (100 gm). Ano, sice jim asi za chvíli rýže poleze krkem, ale pořád je to lepší než hladovět, ne?
Tak do toho nakrmte ty hladové krky.