Není den jako den

Každý večer předtím než jdu spát, jakože chodím spát docela pozdě, se na chvíli zastavím, ustrnu ve veškeré činnosti a přemýšlím. Pří šálku dobrého čaje, či při sklence hřejivé whisky, sedím a přemýšlím. V hlavě mi probíhají události prožitého dne jako amatérský film a já se ptám sám sebe: „Byl to den dobrý, nebo špatný?“
Stop. Jako bych už slyšel váš nesouhlas. Jako bych slyšel, jak se štítíte takového jednoduchého zařazení. Namítáte přeci, nic není, ani (ne)obyčejný den života, jen dobrý, anebo špatný. Tak jednoduché to přeci není, takhle to přeci nejde. Ne máte pravdu, vskutku není. Souhlasím s vámi, avšak (a vztyčuji prst, abych zdůraznil svá slova), měl bych pro vás jistý klíč, podle něhož by to přeci jen šlo. Ale nebojte se, já nejsem obchodník nabízející psa obaleného kožešinou, vydávajíc ho za ovci. Nenabízím vám jen prázdná slova, bez jakýkoliv důkazů. Schválně přesvědčte se o tom se mnou. Zkuste si říci sami: „Měl pro mě dnešní den smysl? Stál za to, abych mu věnoval čas svého života, byť jen po dobu jeho samého?“ Pokud si upřímně odpovíte a to klidně jen sami sobě, že ano, pak to dozajista den dobrý byl. Avšak pokud si myslíte, že ne, pak to byl den mizerný a takovým by jste se měli vyhýbat, neboť dny takovéto nic nepřináší, avšak plnými náručemi vám berou váš drahocenný čas.
Na závěr bych vás požádal, aby jste mi nespílali a neoznačovali mě jako prachobyčejného filosofa, který jen plácá o ničem, ale že by sdělil něco podstatného a užitečného to ne. Koneckonců každý občas potřebujeme trochu té duševní hygieny.

Volba prezidenta - pár vět jen tak mimoděk (Edit: nakonec jsem se docela rozepsal)

Máme nového prezidenta. Konečně. A není jím nikdo jiný než Václav Klaus, který se osvědčil i v minulých letech. Nebudu zakrývat, že jsem za něj rád. Fandil jsem mu, i když vím, že pravomoce prezidenta nejsou nikterak velké.
Ale teď k samotné volbě. Pro někoho to bylo peklo (někteří se i pekelně potili), pro někoho noční můra (i když kdo ví, co se panu ministrovi vlastně zdálo) a jiní to zase vzali jako příležitost zviditelnit se před lidmi a ukázat, že když oni pustí provaz, tak jejich spolupartnery protistrana hravě přetáhne (tedy potom co jim přetáhne k sobě pár členů). Také se to neobešlo bez hvězdných comebacku, dojemných setkání a projevů o tom, že i když jste europoslancem, stále dokážete lhát a slibovat jako kterýkoliv obyčejný politik. Některé strany ukázaly svojí pravou tvář (možná bych měl spíš říct barvu) a taky to, jak si dokáží stát za svými názory, i když ví, že kandidát koalice s nimi není dvakrát spokojen. Jenže pak ve víru showbussinesu ujedou a začnou ostře kritizovat i ten zbytek. To se samozřejmě potrefené huse nelibí a tak se hned ozve (a přitom by stačilo vyměnit na hradě žárovky za usporné). A to ne zrovna dvakrát slušně a co už vůbec ne, reprezentativně. A přítom pánové, a snad i dámy (ačkoliv jedna poslankyně ze strany zelených mi pomalu začíná připomínat naprosto jiný živočisný druh), sviňárny, podrazy a různé techtlemetle se dají dělat i tajně, s usměvem a navenek naprosto slušně a obětavě. Podívejte se třeba na Ameriku. No tak snad příště, jestli se zatím Česká republika nezbortí, neovládne jí totalita, připádně totalní anarchie. Zatím je tu jen "stará dobrá demokracie". A pak taky spousta demagogu.
PS: gratuluju panu Václavu Klausovi za vítězství v prezidentských volbách. Pogratuloval bych taky panu Janu Švejnarovi a ocenil jeho pevnou vůli a silné nervy. Pro vydržení těchto voleb jich bylo vážně zapotřebí. Avšak bohužel za druhé místo se nic nevyhrává.
PS.1: Nechodili náhodou pan Langr s panem Topolánkem do stejné hospody? Ja jen, kde se mohli naučit takovou skvostnou mluvu, jenž oba vynikají.

Báseň ala Bukowski

Rozhodl jsem se, že když už jsem zmínil v předchozím příspěvku svého oblíbeného spisovatele, tak bych tu mohl uveřejnit i něco ze svého díla, které je jím inspirováno. Předem však upozorňuji, že básně moc nepíšu a podle toho taky vypadá. Snad se to časem zlepší.


Proč píšu

Píšu protože mám depresi,
píšu protože slava z nebe neprší.
Prostě píšu a vy se mi do toho nemáte co srát,
stejně všichni víte, že nemám vás rád.

Filipismy

Mám nového přítele. Jmenuje se Jameson a je mu 12 let. Pozn. Ne, nejsem gay, ani pedofil.
Vysvětlení: Jameson je Irská whisky, k níž jsem se dostal na jednom večírku. Pro zájemce uvádím odkaz:
John Jameson Irish Whisky

Myslíte, že mě poslouchání AC/DC, čtení Bukowskieho a sledování South parku přivede do Pekla?
Vysvětlení: AC/DC jsou jedna z nejznámějších a mých nejoblíbenějších rockových skupin (kdo nezná měl by se hluboce stydět a urychleně to napravit), Charles Bukowski je můj literální vzor (obdobný cynik a ztroskotanec jako já, není nad životní pesimismus) a South park je velmi sarkastický a velmi vulgární animovaný serial, který ale trefně poukazuje na nedostatky moderního světa.
A jestli přijdu do pekla? Kdo ví (přislo mi trapné odvolávat se na boha), ale spíš ne. Protože podle jistých ohlasů už tam dávno jsem. A cestou mi hrajou AC/DC Highway to Hell.

Kde jsou ty časy, kdy si holky vážily spisovatelů stejně jako těch nejlepších rockovejch hvězd. Nebo vůbec, kde jsou ty časy, kdy holky rozuměli rocku. PS: přispějte i Vy svým komentářem na Kapku nostalgie.
Vysvětlení: No jo no, dneska je to holt těžký. "Muži slova, už žený příliš nerajcujou" (Neil Strauss, The game) a rockový hvězdy, jo ty sice mají svoje fanynky, ale jenom když se dobrovolně vzdájí svého puncu originality a začnou hrát tak, aby byli populární (teda, až na pár vyjímek). Možná, že s timi spisovateli je to stejný. Kdo ví.

Je smutným konstatováním, že počet obyvatel, který si nechává pravidelně vymývat mozek masmédii, je čím dál tim větší. Ta druhá část lidí je příliš paranoidní, než aby zprávy sledovala.
Vysvětlení: Vám se to ještě nestalo? Že jste se bavili s někým, oba jste měli rozdílné argumenty, mohla se z toho vyvinout dokonce i docela zajímavá diskuze, když náhle dotyčný namítl: "Ale já to četl v novinách." A sakra. Na to není co říct. Spousta lidí si totiž zabedněně stojí za tím, že co je psáno, to je dáno a jiné možnosti nepřipouští. To je pak hned jasné, kdo nabízí úplátky, kdo má s kým poměr, co je špatné a co je zase dobré (radar špatný, sociální cítění s menšinami dobré). To se pak nedivte, až uvidí lidi jak chodí v noci se slunečními brýlemi nasazenými na očích. To jen nějaký chytrák napsal do novin, že přímý pohled na hvězdy vás může oslepit a je třeba se předtím řádně chránit.

Víte kdo je to polární pes Pluto? Můj nový imaginární kámoš, co mi teď dělá společnost, když jsem nemocný.
Vysvětlení: No jo no, k tomu snad ani není co dodat. Prostě když se člověk nudí vymýšlí kraviny.

Komunista, nebo fašista, všichna jedna rodina.

Vysvětlení: Vrah jako vrah, nezáleží na tom kolik má vlasů na hlavě a jakou rukou zdraví radši.

Sámi sobě se snažíme být největšími lháři... i když nám to často moc nejde.

Vysvětlení: Vám se to nikdy nestalo? Víte, že se něco podělalo a přitom se uklidňujete, že to všechno máte pevně v rukou. A přitom v nich nemáte ani toaleťák, aby jste utřeli co jste napáchali.

Změna je život aneb plky, kecy, blbosti

Vykašlete se na nic neříkající nadpis. Prostě jsem nevěděl co napsat a tak jsem se uchýlil k bezduchým frázím. Ale co přejdu rovnou k věci. První bod ruším svojí překladatelskou činnost, nebo ji alespoň pozastavuji na dobu neurčitou. Štve mě to, ale je málo času, hodně povinnosti a především ta editace (rozumějte vkládání přeloženého textu do bublin), to je taková malá procházka peklem. Abych vám to ale nějak vynahradil a zaplácl prázdné místo, rozhodl jsem pro zavedení rubriky (ano bude pravidelná, každý týden nový text, až do mé smrti, nebo do doby, kdy mě to přestane bavit), kde budu zveřejňovat svoje rádoby vtipné krátké textíky (zatím pod názvem Krátké sdělení okolnímu světu za tento týden), říkejme tomu třeba Filipismy. Ty budu později archivovat, v následujícím příspěvku i s daným datem, protože v pravé liště se budou průběžně měnit, jak už jsem říkal. Tak doufám, že aspoň někdo bude spokojenej. Já teda sem, další článek je za mnou a já si můžu dát zase nějakou chvíli oraz.

Předsevzetí do nového roku

I když Nový rok dávno začal, Vánoce proběhly a ja neuveřejnil jediný přispěvek, co by se jich týkal (uznávám nemám je moc rád a Silvestr od toho posledního taky moc ne), přesto jsem se rozhodl (ze slušnosti, nutnosti, soucitu, nebo prostě jen tak), že by nebylo od věci podoknout, že jsem na tento blog nezavrhl a nepřestanu zde inzerovat svoje názory. Vlastně je to moje takové malé předsevzetí, že do konce ledna (snad i dříve) zde bude publikován další článek. Díky za trpělivost a snad se vám vyplatí.

NIP/TUCK úvod

Tento článek by měl být takovým krátkým úvodem do světa seriálu NIP/TUCK (u nás pod názvem Plastická chirurgie s.r.o.), o kterém se již dlouho chystám napsat něco víc. Rozhodl jsem se, že článek (recenze + rozbor + subjektivní názor) rozdělím celkem na 4 části (každá serie/jeden, takže možná do toho zahrnu i nyní v USA vysílanou pátou, ještě uvidím), pro lepší přehlednost (a taky pro to že jsem linej, ale o tom už zmiňovat nemusím). V tomto úvodu bych chtěl objasnit americký název seriálu. NIP/TUCK doslovně znamenající ŘÍZNOUT/SEŠÍT je často v USA používán jako slangový výraz pro Plastickou chirurgii. Chápu, že kdyby to bylo takhle přeloženo do češtiny, tak by jistě spousta lidí, včetně mně, nepochopila o co vlastně jde, ale překlad Plastická chirurgie s.r.o. je takový divný. Nepřijde vám to? Schválně zkuste napsat do komentářu, jak by jste se z překladem popasovali Vy, sám jsem na to zvědavý. Nakonec jsem se podle hesla “obrázek vydá za tisíc slov“ rozhodl objastnit o čem vlastně tenhle seriál ve stručnosti je. Akorat jsem místo obrázku, vybral video z Youtube od uživatele manuu83, které je naprosto uchvacující. Tak ať se vám líbí.

Poznámka: pokud se zaposloucháte do pisničky hrajicí u videa, pak vězte, že je to remix úvodní skladby Perfect Lie, jejíž rozboru se ještě hodlám věnovat.