Ponižováním proti ponížení

Při četbě Palahniukova Zalknutí jsem se dobral k jedné prazvláštní, přesto docela originální a snad i fungující teorie, jak překonat stud. Je to jednoduché. Spočívá v tom, že se veřejně (v tomto případě na internetu) ztrapníte, tím nejhorším možným způsobem. Klesnete až na úplné dno. Mučíte sami sebe, aby jste se pak vrátili znovuzrození a silnější (já vím, na tohle má patent jistý pan J.K.) Myslíte si, že to nefunguje? Ale kdeže. Dyť logicky. Pokud přijdete o čest, proč se pak bát, aby jste o ni nepřišli? Je jedno co se stane, vy zůstanete pořád silní. A zvládnete cokoliv. Oslovit krásnou slečnu, říct si o zvýšení platu, anebo možná předstoupit před celý svět a říct mu jaký je neskutečný prevít. To už záleží jen na vás.

Závěrem uvádím pár návodu, respektive citací z knih, jak takového úplného ponížení docílit.

 Věc se má tak, že jeho oblíbené webové stránky nebyly zrovna rajcovné, aspoň ne pro něj. Prostě jste tam vlezli a tam bylo asi dvanáct fotografií toho opršalého mužíka převlečeného za Tarzana a s tím
zmagořeným orangutanem, který byl vycvičený, aby mu strkal do řiti cosi, co vypadalo na pečené jedlé kaštany.
 Podstata věci byla, že pitomého kluka nechytil na háček sexuální význam pornografie. Zaujala ho sebedůvěra. Odvaha. Naprostá nepřítomnost studu. Pohoda a nefalšovaná upřímnost. Ta tře-sku-tost, s jakou si chlap dokázal stoupnout a povědět světu: „Jo, měl jsem odpoledne volno a rozhod jsem se, že ho strávím takhle. Že tu budu pózovat s opičákem, co mi cpe kaštany do řiti. A je mi fakt putna, jak vypadám. A co si o mně myslíte. Přeberte si to, jak umíte.“ Útočil na svět tím, že útočil sám na sebe. A i pokud se mu to snad do poslední chvilky nezamlouvalo, schopnost usmívat se, probojovat se tím falší, by byla snad ještě obdivuhodnější.


Chuck Palahniuk, Zalknutí, kapitola 5

 „Nic takovýho jako strach neexistuje,“ odpověděl Rasputin. „Emoce jsou jen energie, který vám zakotví v těle na základě nějaký myšlenky. 
 Maličký Clark Kent na něj nechápavě zíral.
 „Chceš vědět, jak se toho zbavit?“ Rapustin se na něj podíval jako zápasník, který se v příštím okamžiku chystá rozlomit židli na dvě půlky. „Měsíc se nesprchuj ani nehol, dokud nebudeš smrdět jako kanál. Pak choď dva tejdny po ulici v ženskejch šatech a v brankářský masce, ke který budeš mít zepředu přidělaného robertka. Takhle jsem to udělal já a od tý doby se mi strach z veřejného ponížení dá se říct vyhejbá.“  

Neil Strauss, Hra, kapitola 7

Dodatek autora: pokud se vážně chcete zbavit svého strachu z ponížení a neuspěchu, doporučoval bych zvolit nějaké méně radikální řešení. Je totiž možné, že po tohle by jste sice hanbu opravdu necítili, nýbrž se hanbou propadli do země.