Proti proudu pitomců

„Kdo nesouhlasí s dnešním systémem, můžeš si vzít krabici od banánů, postavit se na ní někde na náměstí a prohlásit – tahle země není svobodná!“
Miloš Forman

Jsme svobodná země. I když to tak spousta lidí nevnímá, ani vnímat nechce, je to tak. Můžeme si říkat vlastní názor, dělat prakticky co chceme, avšak pouze do té chvíle, než ohrožuje práva ostatních lidí, nebo dokonce jejich život (jak se dnes povedlo jistému čtenáři PB deníku, jehož příspěvek ve mně vyvolal skoro smrtelné zhnusení a donutil mě napsat to, co teď čtete). Což je ale stejně dost velké pole působnosti, možná až zatraceně moc. Alespoň podle toho, co vidím okolo sebe.
Každý z lidí si totiž rád přisadí, napíše článek, nebo projeví svůj názor na předem jasné téma. Radar je špatný, prezident je prezidentem přeběhlíků a Mašínové byli vrazi. A kdo s tím nesouhlasí je Amerikánec, zkorumpovanec, vrah (ale pozor nikoliv komunistický masový vrah, ale obyčejný vrahoun) a hlavně osoba s nulovou oblíbenosti ve společnosti všech těch správně smýšlejících lidí. A v tom je ten zakopaný pes. Lidi rádi kritizují (a já přiznávám, že já nejsem jiný), ale už nepřemýšlejí nad tím, co kritizují. Trochu mi to připomíná stádo ovcí z Orwellovi Farmy zvířat s jejich stále měnícím se heslem o počtu správných nohou („čtyři nohy dobré, dvě nohy lepší"). Ale tak samozřejmě na druhou stranu chápu pohodlnost toho nemít vlastní názor a nechat se tlačit davem. Sice přijdete o drobnosti jako je vlastní názor, svoboda (paradoxní že?), schopnost přemýšlet a prakticky vlastní identitu, ale i tak se to přeci vyplatí, ne?

Ne, nesuďte mě a neškatulkujte jako tyrana, co chce odřít lidi i o vlastní názor. O to mi vážně nejde. Rád si poslechnu cokoliv od kohokoliv. Akorát se pak dotyčný nesmí divit, že mu jeho názor zkritizuji, nebudu považovat za nutné se s ním dál bavit, případně zasáhnu důrazněji, pokud se mě to bude osobně dotýkat. A že pak skončí v mém vlastním mozkovém skladišti s nějakou přiléhavou nálepkou jako třeba blbec, nebo idiot.