Není den jako den

Každý večer předtím než jdu spát, jakože chodím spát docela pozdě, se na chvíli zastavím, ustrnu ve veškeré činnosti a přemýšlím. Pří šálku dobrého čaje, či při sklence hřejivé whisky, sedím a přemýšlím. V hlavě mi probíhají události prožitého dne jako amatérský film a já se ptám sám sebe: „Byl to den dobrý, nebo špatný?“
Stop. Jako bych už slyšel váš nesouhlas. Jako bych slyšel, jak se štítíte takového jednoduchého zařazení. Namítáte přeci, nic není, ani (ne)obyčejný den života, jen dobrý, anebo špatný. Tak jednoduché to přeci není, takhle to přeci nejde. Ne máte pravdu, vskutku není. Souhlasím s vámi, avšak (a vztyčuji prst, abych zdůraznil svá slova), měl bych pro vás jistý klíč, podle něhož by to přeci jen šlo. Ale nebojte se, já nejsem obchodník nabízející psa obaleného kožešinou, vydávajíc ho za ovci. Nenabízím vám jen prázdná slova, bez jakýkoliv důkazů. Schválně přesvědčte se o tom se mnou. Zkuste si říci sami: „Měl pro mě dnešní den smysl? Stál za to, abych mu věnoval čas svého života, byť jen po dobu jeho samého?“ Pokud si upřímně odpovíte a to klidně jen sami sobě, že ano, pak to dozajista den dobrý byl. Avšak pokud si myslíte, že ne, pak to byl den mizerný a takovým by jste se měli vyhýbat, neboť dny takovéto nic nepřináší, avšak plnými náručemi vám berou váš drahocenný čas.
Na závěr bych vás požádal, aby jste mi nespílali a neoznačovali mě jako prachobyčejného filosofa, který jen plácá o ničem, ale že by sdělil něco podstatného a užitečného to ne. Koneckonců každý občas potřebujeme trochu té duševní hygieny.