Spící ministr a jeden energetický nápoj

Hádanka: proč usnul ministr zahraničí při volbě prezidenta?
Odpověď: protože nevypil dost energetických drinku Kamikaze.

Zase jedna ze zpráv, co mě docela pobavily. Na objasněnou, pokud jste ještě sami nezaregistrovali dotyčný billboard, anebo alespoň zprávu o něm. Vtipná a drzá (i když zde by se dalo polemizovat spíše o přívlastku rádoby vtipná) společnost Kamikaze, která vyrábí energetické nápoje, si totiž jako svého nového maskota zvolila na billboard právě podřimujícího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga a jeho slavnou fotku z prezidentských voleb, kde si dává dvacet. Vše doplnila svým reklamním sloganem "Vydržíte déle".
Nebudu říkat, že mi to nepřišlo vtipné. Zasmál jsem se u toho, to je jedna věc. Jenže pak je tu fakt, že kreativci, co reklamu vymysleli, to s ministrem vůbec nekonzultovali. Ten se teď totiž zotavuje z dlouho plánované operace srdce. Takže tím porušili jak rovinu právní, tak rovinu morální zároveň. I když nutno podotknout, že sám Schwarzenberg se ke svému spánku hrdě hlásí a ještě se tím chlubí. „Nespím, ale přemýšlím“. Je pravda, že takhle blbou výmluvu by mi nesežral žádný z učitelů, kdyby mě při hodině načapal v limbu, ale aspoň s tím vyšel se ctí a s humorem. Akorát se pak nesmí divit, když si někdo udělá humor z něho.

Co jsem si dneska přečetl v novinách

„Bursík medaili pro Mašíny schvaluje, pro komunisty je Topolánek vrah“

Nemůžu si pomoci, ale u tohohle nadpisu jsem se celkem nasmál. To, že Bursík zase pro jednou s Topolánkem souhlasí a nekritizuje je pro mě milým překvapením. Naopak to, že komunisti a celý ten levicový blok je proti, mě vůbec neudivuje. Především komunisty asi štve fakt, že to bylo za jejich vlády a potom by si možná taky přáli dostat nějakou tu medaili za služby, co pro nás za ta léta vykonali.
A můj názor na to vše? Především bych upozornil, že bratři Mašínové udělali to, co udělali a co jim je dodnes někým vyčítáno, v jiné době, než je ta dnešní. Byla to doba horší a proto taky lidé dělali horší věci. Tím samozřejmě nechci omlouvat vraždu ze strany kohokoliv, jen netvrdím, že bych se tehdy, kdybych žil, nezachoval stejně, pokud bych k tomu našel odvahu. Bojovali se systémem, který, ač mohl mít pro mě dosud nepochopené klady, byl veskrze špatný. Proto si myslím že byli hrdinové a ocenění si zaslouží.
Dodatek: na serveru iDnes.cz k tomuto tématu také probíhá anketa. Více lidí je zatím proti. Nevím jestli je to důkazem toho, že si neumíme vážit hrdinů, že raději vidíme v každé věci to špatné, anebo tu stále žije hodně přívrženců komunistů, co doufají v lepší časy. Taky v ně doufám….v to, že tyhle lidi už brzo zmizí, nebo přijdou k rozumu.
Zdroj, citace: zpravy.idnes.cz, Josef Mašín: My a vrazi? Ty debaty jsou šokující

„Matka zdravého dítěte žádá statisíce za nepovedený potrat“

No vida. „Vrahům“ z předchozího článku se štítíme dát medaili, ale tady se bude za nepodařenou „vraždu“ ještě platit.
Proberme si tedy fakt. Žena nečekaně otěhotněla a to ke všemu čekala dvojčata. Zašla tedy do nemocnice, aby ji provedli potrat, oni však odstranili pouze jeden plod. Narodila se ji tedy zdravá holčička, které je dnes osm let (proč se teda ozvala až teď a ne hned po porodu?). Právnička dotyčné matky poukazuje na to, že ženě utekl zisk za dobu, kdy musela nečekaně na mateřskou a porod ji také něco stál. Ano s tím se asi nedá než souhlasit. Na druhou stranu ale, není to také chyba matky? V dnešní době, kdy máme antikoncepci všech barev, druhů a vůní je tak těžké se chránit? A potom, i když vím, že asi budu znít trochu mravokárně, neměla lézt do postele, když ještě nebyla připravená na případná rizika.
„Žena žije jinak normální život. Má další dítě, je vdaná. Svou dceru miluje a nelze dávat do souvislostí požadavek na peníze s láskou k dceři,“ říká právnička s tím, že žaloba má být jen výstražnou lekcí pro nemocnice.
No jistě to dává smysl. Tady nejde o peníze, ale o výstrahu. Ale tak, když už z toho něco kápnout může, tak se napakujeme ne? Čím víc, tím líp. Aspoň pak bude mít dcera na nové kolo, koupené z lásky, za peníze od nemocnice, za to že jí má, i když ji nechtěla.
V článku se také zmiňují v jednom odstavci o tom, že žalob na nemocnici bude přibývat. Lidé si prý uvědomují cenu svého zdraví, a pokud je lékař poškodí, žádají náhradu, většinou u soudu. Počkat, lidé si uvědomují cenu svého zdraví? A já jako bych ve své hlavě ještě teď slyšel hlasy těch remcalů a před očima měl ty jejich články, ve kterých si stěžují na placené zdravotnictví. Ale svým způsobem je to legračně ironické. Nechtít platit, chtít na tom vydělat a ještě očekávat kvalitu. Držím palce snad se dočkáme.
Zdroj, citace: zpravy.idnes.cz, Matka zdravého dítěte žádá statisíce za nepovedený potrat

Vytrženo z myšlenek

Protože občas píši i povídky, dost často se o tom zmiňuji 
a chlubím se tím, ale doposud jsem zde žádnou nezveřejnil, rozhodl jsem se, abych dokázal, že
má slova nebyli jen plky, zveřejnit takový utržek z toho, co jsem nedávno stvořil. 
Byl bych rád, kdyby jste se k tomu vyjařili v komentářích, jestli se vám to líbí či ne,
případně jestli je to takhle dobré, nebo to mám ještě dopsat do delší podoby. Předem díky.

Chvíli jsem prostě jen tak přecházel po místnosti se sklenkou Tullamore Dew v ruce, občas se zastavil, napil se a vychutnal si to. Když byla sklenice prázdná, položil jsem ji na bar v kuchyni a zapřemýšlel nad tím, jestli si mám ještě nalít. Rozhodl jsem se, že zatím počkám. Přešel jsem k velkému zrcadlu v chodbě a zašklebil se na sebe. Chlast mi už pomalu lezl do hlavy a tak jsem začal před zrcadlem dělat různé pózy a rozmáchlá gesta. To jsem byl celý já. Blázen, snílek a egoista. „Jsem rytířem ve světě plném špiny a zločinu,“ zakřičel jsem a tasil svůj imaginární meč. „Nebojte se spanilé dámy, jsem tu od toho abych vás zachránil. Pojďte se mnou do mých komnat a ulehněte na mé lóže. A hned půjdem na věc.“ Sakra nešlo to. Byl jsem příliš odrbanej a bezcharakterní, než abych mohl bejt nějakej ctnej rytíř ve třpytící se zbroji. Tak jsem toho nechal, zahleděl se na svůj odraz a prohrábl si rukou vlasy. Trčely mi na všechny možné strany. Nakonec jsem si rukou přejel přes tváře a bradu. Začínal jsem mít pěkné strniště. Měl bych se nechat ostříhat a oholit se. Pak jsem se vrátil zpátky k whisky. Půlka flašky na mě ještě čekala.

Nauč se a nakrm je

Obvykle se neučím anglická slovíčka s takovou chuti a pohodou. Obvykle ani nepřispívám na chudé děti postižené hladem. A hlavně obvykle nedělám reklamu na jiné stránky. Ale tohle jsem si prostě nemohl odpustit, protože mě to uchvatilo svou jednoduchosti a genialitou.
A o čem, že to celou dobu vlastně mluvím? O webových stránkách freerice, kde se snažíte odhadnout synonymum k anglickému slovíčku. Na výběr máte ze čtyř možnosti a nejste nijak limitováni časem. Stránka se dokonce začne přizpůsobovat vašim znalostem, takže vám podle vašich odpovědi buďto zvýši nebo sníží úrověň. Za každé uhodnuté slovíčko dostanou hladovějící děti 20 gramů rýže a za 5 slovíček celý talíř (100 gm). Ano, sice jim asi za chvíli rýže poleze krkem, ale pořád je to lepší než hladovět, ne?
Tak do toho nakrmte ty hladové krky.

                                

Není den jako den

Každý večer předtím než jdu spát, jakože chodím spát docela pozdě, se na chvíli zastavím, ustrnu ve veškeré činnosti a přemýšlím. Pří šálku dobrého čaje, či při sklence hřejivé whisky, sedím a přemýšlím. V hlavě mi probíhají události prožitého dne jako amatérský film a já se ptám sám sebe: „Byl to den dobrý, nebo špatný?“
Stop. Jako bych už slyšel váš nesouhlas. Jako bych slyšel, jak se štítíte takového jednoduchého zařazení. Namítáte přeci, nic není, ani (ne)obyčejný den života, jen dobrý, anebo špatný. Tak jednoduché to přeci není, takhle to přeci nejde. Ne máte pravdu, vskutku není. Souhlasím s vámi, avšak (a vztyčuji prst, abych zdůraznil svá slova), měl bych pro vás jistý klíč, podle něhož by to přeci jen šlo. Ale nebojte se, já nejsem obchodník nabízející psa obaleného kožešinou, vydávajíc ho za ovci. Nenabízím vám jen prázdná slova, bez jakýkoliv důkazů. Schválně přesvědčte se o tom se mnou. Zkuste si říci sami: „Měl pro mě dnešní den smysl? Stál za to, abych mu věnoval čas svého života, byť jen po dobu jeho samého?“ Pokud si upřímně odpovíte a to klidně jen sami sobě, že ano, pak to dozajista den dobrý byl. Avšak pokud si myslíte, že ne, pak to byl den mizerný a takovým by jste se měli vyhýbat, neboť dny takovéto nic nepřináší, avšak plnými náručemi vám berou váš drahocenný čas.
Na závěr bych vás požádal, aby jste mi nespílali a neoznačovali mě jako prachobyčejného filosofa, který jen plácá o ničem, ale že by sdělil něco podstatného a užitečného to ne. Koneckonců každý občas potřebujeme trochu té duševní hygieny.

Volba prezidenta - pár vět jen tak mimoděk (Edit: nakonec jsem se docela rozepsal)

Máme nového prezidenta. Konečně. A není jím nikdo jiný než Václav Klaus, který se osvědčil i v minulých letech. Nebudu zakrývat, že jsem za něj rád. Fandil jsem mu, i když vím, že pravomoce prezidenta nejsou nikterak velké.
Ale teď k samotné volbě. Pro někoho to bylo peklo (někteří se i pekelně potili), pro někoho noční můra (i když kdo ví, co se panu ministrovi vlastně zdálo) a jiní to zase vzali jako příležitost zviditelnit se před lidmi a ukázat, že když oni pustí provaz, tak jejich spolupartnery protistrana hravě přetáhne (tedy potom co jim přetáhne k sobě pár členů). Také se to neobešlo bez hvězdných comebacku, dojemných setkání a projevů o tom, že i když jste europoslancem, stále dokážete lhát a slibovat jako kterýkoliv obyčejný politik. Některé strany ukázaly svojí pravou tvář (možná bych měl spíš říct barvu) a taky to, jak si dokáží stát za svými názory, i když ví, že kandidát koalice s nimi není dvakrát spokojen. Jenže pak ve víru showbussinesu ujedou a začnou ostře kritizovat i ten zbytek. To se samozřejmě potrefené huse nelibí a tak se hned ozve (a přitom by stačilo vyměnit na hradě žárovky za usporné). A to ne zrovna dvakrát slušně a co už vůbec ne, reprezentativně. A přítom pánové, a snad i dámy (ačkoliv jedna poslankyně ze strany zelených mi pomalu začíná připomínat naprosto jiný živočisný druh), sviňárny, podrazy a různé techtlemetle se dají dělat i tajně, s usměvem a navenek naprosto slušně a obětavě. Podívejte se třeba na Ameriku. No tak snad příště, jestli se zatím Česká republika nezbortí, neovládne jí totalita, připádně totalní anarchie. Zatím je tu jen "stará dobrá demokracie". A pak taky spousta demagogu.
PS: gratuluju panu Václavu Klausovi za vítězství v prezidentských volbách. Pogratuloval bych taky panu Janu Švejnarovi a ocenil jeho pevnou vůli a silné nervy. Pro vydržení těchto voleb jich bylo vážně zapotřebí. Avšak bohužel za druhé místo se nic nevyhrává.
PS.1: Nechodili náhodou pan Langr s panem Topolánkem do stejné hospody? Ja jen, kde se mohli naučit takovou skvostnou mluvu, jenž oba vynikají.

Báseň ala Bukowski

Rozhodl jsem se, že když už jsem zmínil v předchozím příspěvku svého oblíbeného spisovatele, tak bych tu mohl uveřejnit i něco ze svého díla, které je jím inspirováno. Předem však upozorňuji, že básně moc nepíšu a podle toho taky vypadá. Snad se to časem zlepší.


Proč píšu

Píšu protože mám depresi,
píšu protože slava z nebe neprší.
Prostě píšu a vy se mi do toho nemáte co srát,
stejně všichni víte, že nemám vás rád.

Filipismy

Mám nového přítele. Jmenuje se Jameson a je mu 12 let. Pozn. Ne, nejsem gay, ani pedofil.
Vysvětlení: Jameson je Irská whisky, k níž jsem se dostal na jednom večírku. Pro zájemce uvádím odkaz:
John Jameson Irish Whisky

Myslíte, že mě poslouchání AC/DC, čtení Bukowskieho a sledování South parku přivede do Pekla?
Vysvětlení: AC/DC jsou jedna z nejznámějších a mých nejoblíbenějších rockových skupin (kdo nezná měl by se hluboce stydět a urychleně to napravit), Charles Bukowski je můj literální vzor (obdobný cynik a ztroskotanec jako já, není nad životní pesimismus) a South park je velmi sarkastický a velmi vulgární animovaný serial, který ale trefně poukazuje na nedostatky moderního světa.
A jestli přijdu do pekla? Kdo ví (přislo mi trapné odvolávat se na boha), ale spíš ne. Protože podle jistých ohlasů už tam dávno jsem. A cestou mi hrajou AC/DC Highway to Hell.

Kde jsou ty časy, kdy si holky vážily spisovatelů stejně jako těch nejlepších rockovejch hvězd. Nebo vůbec, kde jsou ty časy, kdy holky rozuměli rocku. PS: přispějte i Vy svým komentářem na Kapku nostalgie.
Vysvětlení: No jo no, dneska je to holt těžký. "Muži slova, už žený příliš nerajcujou" (Neil Strauss, The game) a rockový hvězdy, jo ty sice mají svoje fanynky, ale jenom když se dobrovolně vzdájí svého puncu originality a začnou hrát tak, aby byli populární (teda, až na pár vyjímek). Možná, že s timi spisovateli je to stejný. Kdo ví.

Je smutným konstatováním, že počet obyvatel, který si nechává pravidelně vymývat mozek masmédii, je čím dál tim větší. Ta druhá část lidí je příliš paranoidní, než aby zprávy sledovala.
Vysvětlení: Vám se to ještě nestalo? Že jste se bavili s někým, oba jste měli rozdílné argumenty, mohla se z toho vyvinout dokonce i docela zajímavá diskuze, když náhle dotyčný namítl: "Ale já to četl v novinách." A sakra. Na to není co říct. Spousta lidí si totiž zabedněně stojí za tím, že co je psáno, to je dáno a jiné možnosti nepřipouští. To je pak hned jasné, kdo nabízí úplátky, kdo má s kým poměr, co je špatné a co je zase dobré (radar špatný, sociální cítění s menšinami dobré). To se pak nedivte, až uvidí lidi jak chodí v noci se slunečními brýlemi nasazenými na očích. To jen nějaký chytrák napsal do novin, že přímý pohled na hvězdy vás může oslepit a je třeba se předtím řádně chránit.

Víte kdo je to polární pes Pluto? Můj nový imaginární kámoš, co mi teď dělá společnost, když jsem nemocný.
Vysvětlení: No jo no, k tomu snad ani není co dodat. Prostě když se člověk nudí vymýšlí kraviny.

Komunista, nebo fašista, všichna jedna rodina.

Vysvětlení: Vrah jako vrah, nezáleží na tom kolik má vlasů na hlavě a jakou rukou zdraví radši.

Sámi sobě se snažíme být největšími lháři... i když nám to často moc nejde.

Vysvětlení: Vám se to nikdy nestalo? Víte, že se něco podělalo a přitom se uklidňujete, že to všechno máte pevně v rukou. A přitom v nich nemáte ani toaleťák, aby jste utřeli co jste napáchali.