„Nemám rád pondělí,“říká tlustý kocour Garfield, když předvede bravurní zakopnutí, spojené s dvojitým saltem vpřed a zakončí to zarytím čumáku do své misky s jídlem. „Nemám rád pondělí,“ říkám já, když uháním do školy a studený vítr mi pročesává vlasy. Jdu pozdě, to je přece jasné, ani se nemusím koukat na hodinky, abych si to ověřil. Je přece pondělek, ten den, který vám již od brzkého rána hází zlomyslně klacky pod nohy a snaží se vám jakýmkoliv způsobem odebrat poslední zbytky dobré nálady, jenž ve vás zůstaly po víkendu. A jak se tak rychle přemisťuji z bodu D(omov) do bodu Š(kola), nahlédnu občas do obličeje kolemjdoucích lidí, abych si přečetl jejich výraz. A je to vskutku neveselé čtení. Někteří se mračí, jiný vypadají zbědovaní, ale ani v jedné tváři není malinké stopičky po radosti, či štěstí. Kdybych tolik nespěchal snad se i zastavím, zahledím do nejbližší výlohy a prohlednu si výraz svůj, ale moc nadějí o nějakém úsměvu si vážně nedělám. Až teprve ve školní lavici, když se můj tep zklidní a mé myšlenky se jakž takž uspořádají, se sám sebe ptát, jestli lidský vztek a zášť vůči tomuto dni je něčím oprávněn. Ano, i já v neděli naříkám „zase přijde ten hnusný pondělek a víkend je v trapu“, ale přesto nenajde se nic, čím by se dalo pondělí zpříjemnit? Nebylo by snad lepší místo „pondělek, to je ten den po víkendu“ (smutný a ponurý hlas, využívaný při proslovech na pohřbu), říkat „pondělí, to je jen pět dní do dalšího víkendu“ (radostně a s pohodou, stejně jako při proslovech na svatbách). Teď, jak sedím u počítače, dopisuji tento příspěvek a popíjím čaj, mi přijde, že to přeci jen nebyl zas tak špatný den. Ano byl dlouhý a rozhodě byl i únavný, ale takový může být klidně i zítřek, a to je prosím velevážení páni a dámy úterek. Neodsuzujme tedy pondělí, jen proto že mu byla přidělena ta nevděčná práce, začínat nový týden. Raději se vždy v pondělí ráno pousmějme a zvesela vykročme do nového dne. Vsadil bych se, že pak se nám hned bude zdát tento den radostnější.
PS: pokud vás můj příspěvek nijak nepotěšil, prohlédněte si alespoň tento kratičký komiks, snad zvládne to, v čem jsem já selhal =)
2 komentáře:
Pondělí je super, když se člověk o víkendu nudí a nemá příležitost vidět ty lidi, který má rád. Problém ovšem nastane ve chvíli, kdy oni se navzájem vidět klidně můžou a "lundióza" na ně dolehne v plné míře a já se na ně pak musím koukat - to náladu zase zmrazí :D
no tak to je jasné to nevidíš mě když jdu do školy..:D mám kromě pátku všechny dny nulté a k tomu dojíždim takže to jsou vstávačky v 5 hodin a do školy se těšim jak v pondělí tak v pátek..:D mám ráda školu,mám ráda lidi co tam jsou,učitele,spolužáky,kamarády..vždy´t je přece tolik věcí proč se do školy těšit:) učeního je sice někdy hodně ale je to naše volba že tam chodíme.!!! tak proč se zmraženým obličejem?
Okomentovat