Berete prášky? A berete je často? No tak to se na mě nezlobte, a
le pak jste prachsprostej feťák, kterej jen pumpuje společnost o naše (a o to víc nás to sere, co mi je do toho, že taky platíte daně) peníze (v podobě léků), kterými se pak může sjet. Jo tak Vy máte bolesti. No tak to je jednoznačně psychický. Stres, vyčerpání, přepracovanost. To si běžte léčit jinak, třeba si odjeďte k moři, tam se natáhněte pod palmu, meditujte a smějte se, dokud vás to nepřejde. A vy máte práci? A závazky? A povinnosti? Aha Vy vlastně žijete normální život s normálními problémy. Tak hele tady máte ty prášky, ale pro mě jste stejně ubohej feťák, i když do ksichtu Vám to asi neřeknu. Ne, na to už jsem příliš sjetej.
Teď trocha vlastní zkušenosti. Bolí mě hlava. A to mě bolí sakra často. Tak často, že léčba smíchem a studeným hadrem zabírá asi tak dobře, jako pastička na myši bez sýra, nebo dokonce bez přítomnosti myši. Co mám dělat pak? Trpět? Děkuji nechci, nejsem sadista, zastávající přesvědčení, že bolest je dobrá. Pro mě je dobrá asi tak, jako osolený čaj. A lidé trpící chronickými bolestmi ví, o čem mluvím. Jenže šťastné, zdravé a „na-drogách-nejsme-závislé“ okolí na to kouká trochu jinak. Jakmile někdo vidí, že si berete prášek, nebo nedej bože druhý (tak to už je hodně velký závislák), tak si pomyslí TO svoje. A většinou je to TO v pozdějších dobách pro nemocného stejné utrpení, jako bolest sama. Tedy ve většině případů.
Já se v tomhle nenechávám ovlivnit nikým, ale tím, jak mi je, jak se cítím. Je mi špatně, sahám po lécích. Jasně vím, o kolik by bylo lepší jít se vyspat, uvolnit se, odpočinout si. Jenže co mám dělat, když jsem ve škole/práci/na důležité schůzce? Mám se zvednout, říct je mi blbě, jdu si dát chvilku dvacet, až mě to přejde, tak se vrátím? Už vidím to učitelovo nadšené pokývání hlavou a uznalý souhlas: „Podívejte se na něj. Tenhle člověk nebere prášky, naopak se z toho snaží dostat sám. Je mu jedno, že bude mít poznámku a zmešká zkoušku, hlavní je přece zdraví. Bude žít o pár let déle, i když asi bez jakékoliv školy a na stále zaměstnání to taky moc nevidím, ale bude.“ A to je pravda.
Na druhou stranu věřím, že jsou lidé, kteří na to okolí dají. Bojí se brát prášky před ostatními a radši trpí, aby pak spolykali celou tubu, až se ostatní otočí, najednou. Koneckonců já se tomu nedivím, někdo naše psychiatrické léčebny, občas i hřbitovy zaplnit musí.
Na závěr nebude poučení, rada, nebo veselá pointa, nýbrž otázka. Co je pro Vás osobně lepší. Žít o pár let déle, bez léků, ale v bolestech, nebo mít ten život o něco kratší, avšak spokojený? Já už si vybral. A nelituji toho.
le pak jste prachsprostej feťák, kterej jen pumpuje společnost o naše (a o to víc nás to sere, co mi je do toho, že taky platíte daně) peníze (v podobě léků), kterými se pak může sjet. Jo tak Vy máte bolesti. No tak to je jednoznačně psychický. Stres, vyčerpání, přepracovanost. To si běžte léčit jinak, třeba si odjeďte k moři, tam se natáhněte pod palmu, meditujte a smějte se, dokud vás to nepřejde. A vy máte práci? A závazky? A povinnosti? Aha Vy vlastně žijete normální život s normálními problémy. Tak hele tady máte ty prášky, ale pro mě jste stejně ubohej feťák, i když do ksichtu Vám to asi neřeknu. Ne, na to už jsem příliš sjetej.Teď trocha vlastní zkušenosti. Bolí mě hlava. A to mě bolí sakra často. Tak často, že léčba smíchem a studeným hadrem zabírá asi tak dobře, jako pastička na myši bez sýra, nebo dokonce bez přítomnosti myši. Co mám dělat pak? Trpět? Děkuji nechci, nejsem sadista, zastávající přesvědčení, že bolest je dobrá. Pro mě je dobrá asi tak, jako osolený čaj. A lidé trpící chronickými bolestmi ví, o čem mluvím. Jenže šťastné, zdravé a „na-drogách-nejsme-závislé“ okolí na to kouká trochu jinak. Jakmile někdo vidí, že si berete prášek, nebo nedej bože druhý (tak to už je hodně velký závislák), tak si pomyslí TO svoje. A většinou je to TO v pozdějších dobách pro nemocného stejné utrpení, jako bolest sama. Tedy ve většině případů.
Já se v tomhle nenechávám ovlivnit nikým, ale tím, jak mi je, jak se cítím. Je mi špatně, sahám po lécích. Jasně vím, o kolik by bylo lepší jít se vyspat, uvolnit se, odpočinout si. Jenže co mám dělat, když jsem ve škole/práci/na důležité schůzce? Mám se zvednout, říct je mi blbě, jdu si dát chvilku dvacet, až mě to přejde, tak se vrátím? Už vidím to učitelovo nadšené pokývání hlavou a uznalý souhlas: „Podívejte se na něj. Tenhle člověk nebere prášky, naopak se z toho snaží dostat sám. Je mu jedno, že bude mít poznámku a zmešká zkoušku, hlavní je přece zdraví. Bude žít o pár let déle, i když asi bez jakékoliv školy a na stále zaměstnání to taky moc nevidím, ale bude.“ A to je pravda.
Na druhou stranu věřím, že jsou lidé, kteří na to okolí dají. Bojí se brát prášky před ostatními a radši trpí, aby pak spolykali celou tubu, až se ostatní otočí, najednou. Koneckonců já se tomu nedivím, někdo naše psychiatrické léčebny, občas i hřbitovy zaplnit musí.
Na závěr nebude poučení, rada, nebo veselá pointa, nýbrž otázka. Co je pro Vás osobně lepší. Žít o pár let déle, bez léků, ale v bolestech, nebo mít ten život o něco kratší, avšak spokojený? Já už si vybral. A nelituji toho.
3 komentáře:
Nezlob se milý Filipe, ale myslím si, že jsi idiot. A to proto, že na jednu stranu důkladně probíráš pro a proti a tváříš se jako racionálně uvažující člověk, na stranu druhou, tady meleš to co meleš. Jistě, jsou lidé, co ty prášky berou fakt jak smažky, ale to je normální řešení, placebo efekt, pacient + prášky = uzdraven. Spousta lidí věří že léky tě prostě uzdraví. Pak jsou ale lidé, kteří léky skutečně potřebují. Že berou prášky proto, že by bez nich třeba umřeli, nebo mají opravdu tak velké bolesti, že bez prášků by se asi prostě posrali. A nebo jsou bez prášků magoři. Takže tvůj článek o těch feťácích.... zklamals. Klidně tento komentář smaž až si ho přečteš, jsou v něm sprostá slova a narážky na tebe, takže ho asi nebudeš veřejně vystavovat. Nicméně jeho cíl je splněn, předat ti můj názor. Asi jsi ještě nikdy léky opravdu nepotřeboval. Denně se pohybuji mezi lidmi co jsou feťáky podle tvého gusta a zároveň se denně pohybuji mezi feťáky podle mého gusta, takové, z nichž čouhají stříkačky a vedle nich se válí lžička. Co bys s nimi udělal? Zametl je pod koberec? Asi ano... ale zkus o tom trochu přemýšlet....
Zlobit se? Naopak myslím si, že je dobrý i takový názor jako ten tvůj a proto ho rozhodně nesmažu. Pravdu máš s tím, že můj článek je zaměřený jednostraně, byl jeden z prvních a psal jsem ho, když jsem se potřeboval "vybít" a na objektivitu jsem lehce pozapoměl. Existují víc druhů feťáků a já se zaměřil jen na jeden a před tími dalšími jsem prostě zavřel oči. Proto, ať se mi to už líbí, nebo ne, musím přiznát, že jsi to odhadl docela správně.
Jen na doplnění, jsem rád za jakoukoliv kritiku, takže doufám, že tě neodradí jeden horší článek a budeš dál navštěvovat můj blog.
Naprosto tě chápu, tvůj blog mám v RSS, umíš přemýšlet a teď mě ještě mile překvapil tvůj komentář. Také jsem se nechal trochu unést. Tímto se tedy omlouvám.
Doufám, že se tvé čisté myšlenky budou ubírat dál v objektivním směru i na úkor menší publicity, avšak větší hodnoty.
Článek má velmi vyzívavý nadpis, čekal jsem 600 stránkový manuál a ono nic:-) No nevadí, těším se na nové články, rád si je přečtu. A pokud mě rozohní, dám ti to v komentářích najevo:-D
Okomentovat